Vyrůstala jsem na vesnici, kde bylo vždy hodně příležitostí ke hraní. Samozřejmě jsem si také hrála s panenkami. V té době nebyl v obchodech takový výběr panenek jako dnes. Vzpomínám si na jednu, kterou jsem oblékala a časem na ni sama šila a pletla. Vlasy měla plasticky vymodelované, takže se nedala česat. A holčičky tak rády panenky češou a pletou jim copánky!
Později se mi narodili synové Jan a Petr a těm jsme kupovali převážně auta, stavebnice. Odřená kolena a záplaty na kalhotách byly důsledkem jejich her. O panenkách, pletení copánků a „načinčaných“ šatičkách se mi mohlo jen zdát.
V rámci studia semináře pro učitele waldorfských škol jsem absolvovala i kurzy šití waldorfských panenek. Panenky mě velmi okouzlily, k vidění byly v této době jen na internetu nebo ve specializovaných obchodech v zahraničí. Moje první „waldorfská panenka“ vznikla již v roce 1991.
Šití panenek jsem se více věnovala až v době, kdy se mi narodila dcera Zuzana. Panenky, které jsem pro ni ušila, se líbily i mým známým a chtěli stejné také pro svoje děti.
Věděla jsem, že výroba jedné panenky je náročná a trvá mnoho hodin. Přesto jsem začala uvažovat o jejich výrobě.V knihovnách, muzeích, v archivech jsem našla různé informace o šití panenek na našem území a na Slovensku, nejvíce informací o „waldorfských panenkách“jsem získala z knihy paní Karin Neuschütz. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi poskytli návody, obrázky, fotografie, střihy na panenky. Nejstarší střih na panenku byl z roku 1939 a vyšel v časopise pro ženy. Dva roky jsem panenky vyvíjela, zdokonalovala jejich tvary, hledala nejlepší přírodní materiály – vyčištěnou a vyčesanou ovčí vlnu, bavlněný úplet, vlnu a mohér na vlasy, speciální nitě, které by odolaly i razantnější hře dětí. Panenky jsem nechala testovat v TZÚ v Brně a splňují všechny požadavky kladené na hračky, jsou zdravotně nezávadné. Založila jsem firmu a začala panenky vyrábět. Mgr.Lenka Indráčková
